středa 9. srpna 2017

Noc na Pradědu pod hvězdami

Tak jsem si vzala spacák a karimatku. Všechno jsem tady nechala a odjela jsem na víkend do Jeseníku.


Ne kecám.
Jeseník jsem měla naplánovaný. Neměla jsem jen spacák a karimatku, vlastně karimatku jsem si vůbec nebrala. K tomu všemu jsem ještě měla batoh a tašku. Spacák jsem raději schovala do tašky, ale na zpáteční cestu jsem se za něj už nestyděla. Bohužel jsem ani neuplatnila to, abych si s sebou vzala, co nejméně věcí a cestovala jen s batohem. Zatím mi to nějak nejde a pořád s sebou tahám zbytečnosti, ale věřím, že se to jednou naučím. Tu začáteční větu jsem si nemohla odpustit, protože to zní tak bohémsky :D

Jela jsem za kamarádkou, se kterou přes rok bydlím na intru. Strašně dlouho jsme se neviděly a já u nich byla naposled na podzim. Jeseníky jsem si zamilovala, a proto jsem ráda, že jsem za ní mohla jet a přespat u ní. Celkově jsem v Jeseníku byla čtyři dny a řekla bych, že jsme toho stihly opravdu hodně. Na tento výlet jsem se těšila. Každopádně jsem nečekala, že bude až tak dobrý a já přijedu domů pořádně odpočinutá a plná lehkosti. Hned když mi Klaudi navrhla, abych za ní o prázdninách přijela, souhlasila jsem. Pak jsme jen vymýšlely, co budeme celý víkend dělat. Já měla sen jít na Praděd, který jsem chtěla vidět už na podzim. Klaudi souhlasila, a tak jsme šly na Praděd.

Do Jeseníku jsem přijela v pátek odpoledne. V autobuse jsem strávila celkově tři hodiny. Nebylo to moc pohodlné, protože byl přeplněný a bylo teplo. Po příjezdu jsme šly hned do kavárny a k večeru jsme jely ke Klaudi domů.



Hned jsem Klaudi požádala o nafocení outfitu. Pak jsme si dali martini a plánovaly jsme cestu na Praděd. Klaudi to měla vymyšlené, ale den předtím ji napadlo, že bychom na Pradědu mohly stanovat a koukat na západ a východ slunce. Mně se tento návrh zalíbil, protože kdo by nechtěl vidět západ a východ slunce na Pradědu? Nakonec stanování neklaplo, protože na Pradědu a v jeho okolí je stanování zakázáno. Zákaz nás neodradil a vymyslely jsme to, že si vezmeme jen spacák a přespíme na Pradědu na lavičce. Dokonce se nám nechtěla brát ani karimatka, už tak jsme měly těžké batohy.



V sobotu po obědě jsme se přesunuly do Jeseníku a odtud jsme jely autobusem na Červenohorské sedlo, kde začala naše túra. První zastávka byla chata Švýcárna, kde jsme si plánovaly dát pozdní oběd. Cesta byla celkem v pohodě. Na začátku nás čekal jeden velký kopec, ale pak jsme šly po rovince. Cestou jsme fotily, i když já byla někdy líná vytáhnout foťák. Chtěla jsem si užívat chvilku klidu a přírodu. Upřímně, po dvou hodinách cesty jsem si myslela, že na Švýcárnu nikdy nedorazíme. Šly jsme celkem dlouho a to nejhorší přišlo ke konci, kdy nás čekal vůbec ten nejstrmější kopec. Do teď jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla :D Pak jsme dorazily k rozcestníku, kde jsme zjistily skvělou zprávu - Švýcárna je od nás jen 500 m.
Na Švýcárnu jsme dorazily kolem čtvrté, což bylo vtipné. Plánovaly jsme, že ve čtyři už budeme na Pradědu, ale to se nějak nepovedlo. Daly jsme si pozdní oběd a pak jsme si šly lehnout před chatu na lavičku. Musím říct, že tam měli ty nejlepší borůvkové knedlíky, jaké jsem kdy jedla. Také tam byla přístupná wifi, takže jsem si celá šťastná mohla dát instastories. No jo, já vím, že se to tady vůbec nehodí a celé by to znělo lépe, kdybych říkala, jak jsem si dávala wifi detox, ale bohužel.










Na Praděd jsme dorazily kolem sedmé večer. Asi s tříhodinovým zpožděním, ale to vůbec nevadilo, protože jsme měly celou noc na to, abychom si ho pořádně užily. Cestu na Praděd jsem si užívala a pokaždé jsem byla nadšená z toho, když jsem se otočila a viděla jsem kolem sebe lesy, které byly níž než já. Také mi dělalo největší radost, když jsem se k Pradědu přibližovala. Z dálky se mi zdál strašně malý, ale když jsem byla u něj, nestačila jsem se divit. Byl to skvělý pocit. Jsem ráda, že jsem to zvládla, protože na takové túry vůbec nechodím, takže to byla moje premiéra.







Praděd jsme si celý obešly a pak jsme hledaly místečko na spaní. Byla tam jedna super lavička, ze které se dobře sledoval západ slunce. Ze začátku nám na ní seděl nějaký chlápek, ale řekla bych, že jsme ho očním kontaktem dokázaly vyhnat. Vtipné bylo, že na Pradědu také spal a potkaly jsme ho i ráno při východu slunce.
Nakonec jsme zakotvily na lavičce. Rozdělaly jsme si Strongbow a čekaly jsme na západ slunce. Když to přišlo, bylo to hezké, i když jsem čekala, že to bude něco víc wow.












Po západu se setmělo, taky víc foukalo a byla větší zima. Právě onen mrazivý dech z doby ledové je v Jeseníkách pořád cítit. Už jsem byla zabalená ve spacáku, měla jsem na sobě dvě mikiny, ale očividně to nestačilo, protože ostatní na sobě měli bundy. Zrovna to oblečení jsme s kamarádkou vůbec nevychytaly, protože nám byla strašná zima. Na lavičce jsme se střídaly, protože tam dvě ležet nemohly. Vždy jedna hodinu seděla a ta druhá ležela a spala. Snad nejhezčí bylo, když jsem zvedla hlavu k nebi a viděla jsem plno hvězd a noční Praděd. Někdy kolem půl jedné ráno se počasí zhoršilo a venku strašně foukalo. Přiznám se, že mi byla fakt strašná zima. Rozhodly jsme se, že se přemístíme k přední části Pradědu, kde bylo udělané posezení. První jsme se šly podívat, jestli náhodou není otevřený vestibul. To byla taková záchrana, protože tam bylo teplo. Vestibul byl otevřený, a tak jsme zakotvily tam. Bylo tam teplo, záchod, automat na kávu, který dělal strašný hluk, a pár laviček. Nikdy víc jsem nebyla šťastnější za teplo. Za tu noc jsem se moc nevyspala, protože lavička není to nejpohodlnější. Za noc jsem vystřídala asi tři a pořádně jsem usnula až kolem čtvrté ráno. Každopádně to bylo stejně prd platné, protože jsme před pátou měly budíka, abychom stihly východ slunce.

Východ slunce byla ta nejhezčí věc, jakou jsem kdy viděla. Dokonce to bylo krásnější než západ. Právě díky východu bych se na Praděd ráda vrátila a viděla ho znovu. Vlastně závidím lidem, kteří bydlí poblíž a můžou na východ vyrazit, kdy se jim zachce.
Při východu jsme odcházely dolů z Pradědu. Mířily jsme na Ovčárnu a z Ovčárny do Karlovy Studánky. Cesta pro mě byla horší, protože to bylo kolem 8 km a já už nemohla. Byla jsem nejvíc šťastná, když jsem se dostala do Karlovy Studánky a čekala jsem hodinu na autobus do Jeseníku.






Domů jsme s Klaudi přijely kolem jedné odpoledne. Snad nikdy víc jsem nebyla vděčná za sprchu a postel.
V neděli jsme už nic nepodnikly. Byla jsem nepoužitelná a odpoledne jsem prospala. Jen jsem byla ráda, že jsem se dokázala večer sbalit, protože v pondělí ráno jsem odjížděla domů.

Úplně na začátku toho všeho se to zdálo lehké a bezproblémové. Ve skutečnosti to nebylo tak jednoduché, ale jsem ráda, že jsem to zvládla. Kdybych mohla, zopakovala bych si to, protože to byla jedna z věcí, kterou jsem za svůj život chtěla udělat.
Spát pod širákem na Pradědu? Klidně, ale příště bych si vzala teplé oblečení :D
Miluju Jeseníky. Miluju jesenickou přírodu a miluju Praděd. Vždy to bude místo, na které se budu ráda vracet a užívat si ho.



Chodíte rády na hory? Byly jste už na Pradědu? :)

18 komentářů:

  1. Mňam, ty knedlíky vypadají božsky :)

    OdpovědětVymazat
  2. No super holky krásný fotky, hezká zlatá hodinka a ty knedlíky bych zbaštila hned:-). Je vidět, že jste si to perfektně užili.

    Měj se krásně a užívej!

    papa ByGabra

    www.bygabra.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, bylo to dokonalé a děkuji moc za tvůj komentář :)

      Vymazat
  3. Na Pradědu je krásně! Taky tam mám v plánu přespat, ale asi bych se bála :-D.

    Beauty by K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Kači :) Není se čeho bát, nikdy tam nebudeš sama :)

      Vymazat
  4. Ooo, úplně si mi připomenula naši minulou dovču s přítelem, taky v Jesníku. Na Praděd jsme samozřejmě šli, jen v úplný mlze, ale stálo to za to, ani nebylo moc lidí. Východ je naprosto krásný, líbí se mi, jak jste si to vymyslely hezky a kráné fotky!

    OdpovědětVymazat
  5. Na Pradědu jsem Markétko byla a je úplně skvělý, že jste si s kamarádkou udělaly výlet , nádherný fotky ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tam krásně, že jo? :) A děkuji, Veru ♥

      Vymazat
  6. Na Pradědu jsem byla jen jednou a to na adapťáku. Jen si vzpomenu na ty kopce a je mi špatně :D Je to docela paradox, když ho mám kousek, ale za to na něj každé ráno koukám, když jedu do školy. :)

    http://elisminarova.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně ty kopce nepřišly tak hrozné :D Musí být fajn, když na něj můžeš koukat každý den :)

      Vymazat
  7. Jeee to muselo být fajn! :) Já mám mnohem raději Beskydy, mám k nim osobní citové poutu a váže se k nim z mé strany mnoho vzpomínek. Ale celkově poslední dobou dávám přednost českým horám před dovolenou u moře někde v zahraničí, i když ty české hory nejsou tak "fancy" jako třeba Bahamy :D :).

    fellienm.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokaždé, když jedu do Beskyd, tak prší :D Možná proto mám raději Jeseníky. Možná, že nejsou tak fancy, ale stejně mají něco do sebe ♥

      Vymazat
  8. Jé, to je krásnej článek! Moc hezky se mi četl a jako bych tam byla s váma :D I když to ze začátku možná znělo víc bohémsky, realita je možná i hezčí :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář. Dělají mi neskutečnou radost. :)

Blogger Template by DanyČuks